Život v domově

Včera v naší cukrárně U Kopretin jsme zavzpomínali na dřívější pravidelné nedělní návštěvy cukráren. Někdo si pochutnával na větrníku, někdo na věnečku či rakvičce a naši muži s naprostou samozřejmostí na koňakové špičce. Nechyběla káva se šlehačkou. Atmosféra plná nostalgie a vzpomínání...

V pondělí i my jsme jsme uctili - dodatečně Památku zesnulých. Navštívili jsme poslední místo odpočinku paní Hermíny Týrlové, zapálili jsme svíčky a zavzpomínali např. na filmy, které paní Hermína natočila. 

S kytičkou, zákuskem a koláčem jsme předali naší usměvavé paní Pavlínce biografickou knihu. Na přední stranu biografické knihy si dole dala nálepku, tak jsme i my kdysi v mládí "zkrášlovali" své oblíbené knihy. Paní byla velmi překvapená a šťastná. Knihu jsem jí přečetl a pak jsme si delší dobu povídali. Paní Pavlínka je velmi sympatická dáma. Všiml jsem si, že se do knihy často se svými nejbližšími spolubydlícími dívá. A to mě moc těší. 

Pan Josef byl předáním biografické knihy mile překvapený. Zpracování se mu velmi líbilo, byl šťastný. Pro nás je úsměv a radost v očích ta nejhezčí odměna.

Dnešní den byl přípravou na první vzpomínkové setkání pod názvem "Světlo jako naděje", které se uskuteční v pondělí 11.11. 2024 v 15:15 hod na terase domova.

"Smím prosit?" ...slova "nemůžu" a "nejde to", neexistovala. Taneční mistr vytvořil příjemnou atmosféru a naše dámy a naši pánové tančili, zpívali, bylo veselo. Děkujeme.